Už od okamžiku, kdy jsme hned po našem příchodu probudili mumie, znepříjemňují jí nám každý krok. Má-li být naše cesta úspěšná, pak je potřeba zbavit Údolí králů tohoto nilského moru. Jsme tu již dost dlouho a místní čáry a kouzla nás neděsí tak, jako když jsme sem přišli. Vzhůru na mumie! Nechť lov započne!

Mumií jsme se zbavili, je tedy na čase vyrazit za dalším symbolem. Mapa ukazuje další místo, kde by měl být.

Zatracení Peršané. Předběhli nás. Zjevně jdou po pokladu krále Achnatona stejně jako my.

Dvakrát zatracení Peršané! Ať jim velbloudi pochcípají a slunce vysuší úrodnou zem na kámen! Než jsme se vrátili do tábora, už ho obsadili Peršané. Očividně si museli domyslet, že i my pátráme po pokladu a chtějí nám ukrást všechny znalosti, které jsme zatím stihli nashromáždit. Tohle si líbit nenecháme.

Tábor je opět náš. V hlavě však hlodá myšlenka jak daleko na cestě za faraónovým pokladem jsou Peršané. Rozhodli jsme se, že rozhodíme sítě a zkrze různé úsluhy se pokusíme s nimi spojit. Pochopitelně za nimi nemůže přijít přímo, ale důmyslná řada řádně uplacených a polichocených prostředníků by nám měla zajistit komunikační kanál.

Zdá se, že tato snaha byla jen slepou uličkou. Není tu žádný prostor pro vyjednávání — škoda. Budeme tedy pátrat dál na vlastní pěst.